Citroën DS je automobil vyšší střední třídy s pohonem předních kol vyráběný francouzskou automobilkou Citroën v letech 1955 až 1975 v mnoha provedeních, jeden z nejznámějších automobilů značky. Představen byl na autosalonu v Paříži v roce 1955. Celkem bylo vyrobeno 1 455 746 vozů. V roce 1975 byl nahrazen typem CX.

Návrh vozu zpracoval italský sochař a průmyslový designér Flaminio Bertoni a francouzský konstruktér André Lefèbvre. Hydropneumatický systém navrhl Paul Magès.

Vůz byl na svou dobu inovativní a dvacet let se nenašel žádný konkurent. Nejdůležitějším z nových řešení byl revoluční způsob odpružení. Konstruktéři firmy zavrhli konvenční řešení a nahradili jej hydropneumatickým systémem doplněným unikátním zařízením, které umožňovalo samočinnou úpravu světlé výšky vozu. Díky tomu se mohl automobil při jízdě vyrovnat s nerovnostmi v terénu. Při vypnutí zapalování se výška vrátila opět do nižší polohy. Stejné zařízení sloužilo k ovládání centrálního systému, který ovládal posilovač řízení, hydraulickou spojku či kotoučové brzdy. Volant vozu měl jednu robustní příčku. Ruční řazení rychlostí bylo pod ním. Záložní kolo bylo pod kapotou před chladičem.

Vůz měl na svou dobu neobvyklý revoluční vzhled. Žertem se říká, že v době začátků kosmických letů vypadal skoro jako kosmická loď. Pětisedadlová karoserie se za dvacet let prakticky nezměnila (stále si zachovával podobu se žralokem), jen v roce 1965 získala dvojici zapuštěných světlometů. Zadní blikače byly vedle střechy auta. Nabízely se různé verze od původního provedení. Chudší typ ID19 a pozdější D Super se používaly nejčastěji jako vozy pařížské taxislužby. V 50. a 60. letech také existovala provedení kombi s názvem Safari nebo luxusní kabriolety DS décapotable.

Slabším článkem[zdroj?!] vozu byla zastaralá pohonná jednotka z vozu Traction-Avant z roku 1934. Od poloviny 60. let byl proto nabízen modernější čtyřválcový dvoulitr s výkonem 84 koní a maximální rychlostí 135 km/h. Později se výkon zvýšil až na 141 koní a maximální rychlost stoupla na 195 km/h.