Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu.

 

Za vlády Jana Lucemburského na hradě v době jeho nepřítomnosti v českých zemích dvakrát pobývala královna Eliška Přemyslovna s dětmi. Při jejím druhém pobytu král, který uvěřil varování Jindřicha z Lipé, že se Eliška chce zmocnit trůnu a vládnout prostřednictvím kralevice Václava (budoucího Karla IV.), hrad násilně obsadil. Zatímco Elišku s mladšími dětmi Jan vypověděl na Mělník, tříletého Václava nechal tři měsíce uvězněného v loketském sklepení a i poté se o něj staraly jen chůvy. Přesto později Karel IV. hrad rád navštěvoval a zařadil ho mezi hrady, které nemají být zastavovány. Podle legendy právě při lovecké vyjížďce z Lokte narazil na horké prameny, což dalo vznik lázním Karlovy Vary.

 

V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova bratra a dědice Matese roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi Matesovy syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma v letech 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim ho v r. 1562 odebral a propůjčil ho loketským měšťanům.

 

V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic, který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631–1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.