Kjúšú J7W byl prototyp stíhacího letounu kachní koncepce japonského císařského námořního letectva, vyvíjeného v období druhé světové války.

 

Šinden byl vyvíjen na objednávku japonského císařského námořnictva, jako odpověď na nasazení nových amerických těžkých bombardérů Boeing B-29 Superfortress, jejichž nálety na Japonsko působily značné škody. Přestože byl objednán námořnictvem, měl operovat především z pozemních základen. Aerodynamická koncepce kachního letounu byla před stavbou prototypu testována na kluzácích, označených MXY6.

 

Křídlo letounu se nacházelo v zadní partii trupu a kachní plochy byly na přídi. Stabilizátory byly v polovině délky křídla. Motor byl umístěný na zádi a poháněl vrtuli, která byla v tlačném uspořádání. Předpokládalo se, že Šinden bude výkonný a obratný přepadový stíhač, ale do konce války vznikly jen dva prototypy a pouze jeden 3. srpna 1945 skutečně vzlétl. Vznikl také projekt proudovým motorem poháněné varianty Šindenu, označené J7W2, ale zůstal jen na papíře.

 

Dochovaný první prototyp je dnes k vidění v National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C.