Hōryū-ji je buddhistický chrám, který byl kdysi jedním z mocných Sedmi velkých chrámů v Ikaruga v prefektuře Nara v Japonsku. Jeho celé jméno je Hōryū Gakumonji (法隆学問寺), neboli Chrám učení vzkvétajícího zákona, komplex sloužící jako seminář i klášter.
Chrám byl založen princem Shōtoku v roce 607, ale podle Nihon Shoki byly v roce 670 všechny budovy spáleny bleskem. Kondō (hlavní sál) byl však zrekonstruován před nejméně 1300 lety a je všeobecně uznáván jako nejstarší dřevěná budova na světě.
Požár, který vypukl během demontáže a opravy Kondō 26. ledna 1949, zničil nástěnnou malbu z období Asuka, národní poklad, a šokoval Japonce. Na základě této havárie je dnes den, kdy požár vypukl, dnem požární prevence kulturních statků.
V roce 1993 byl chrám Hōryū-ji spolu s Hokki-ji zapsán jako první japonská památka světového dědictví UNESCO pod názvem Buddhistické památky v oblasti Hōryū-ji.
Průzkum letokruhů provedený v roce 2001 odhalil, že shinbashira pětipatrové pagody byly pokáceny v roce 594, než v roce 670 vyhořely.