Lednický minaret v podobě vystřihovánky. Model patří mezi papírové modely s měřítkem 1:120 a je vhodným doplňkem modelové železnice.

Tento papírový model je vyhotoven ve střední obtížnosti. Celkový počet dílů je 60.

Veškeré parametry k modelu najdete na vedlejší záložce. Uvádíme maximum informací ke každému modelu abyste jste se mohli správně rozhodnout ohledně vašeho nákupu.

Na jižní Moravě v okrese Břeclav se nalézá obec Lednice. Je zasazena do zvlněné krajiny s pozoruhodnými přírodními útvary a s příhodnými životními podmínkami, které ocenili lidé již v pravěku, o čemž svědčí řada archeologických nálezů. Ve 13. století vyrostl v Lednici gotický hrad, na jeho místě byl koncem 17. století postaven barokní zámek, který byl v letech 1846–1856 přestavěn v novogotickém slohu.

Od prvních desetiletí 13. století až do současnosti vystupují ve spojení s Lednicí Lichtenštejnové; drželi zde velké plochy půdy, kultivovali je a budovali tu svá sídla. Lednice byla jedním z letních sídel Lichtenštejnů. Karel I. a po něm Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611–1684) dal zřídit u letohrádku rozlehlou zahradu s vodotrysky a exotickými rostlinami.

Projektem na nový zámek, který vypracoval Johann Bernhard Fischer z Erlachu po roce 1687, se v lednickém areálu poprvé uplatnil monumentální záměr spojující velkolepou architekturu s rozlehlým územím v jejím okolí. Novou etapu přeměn na Lednici zahájil romanticky založený Alois Josef I. z Lichtenštejna (1759–1805). Při úpravě vycházel z principů barokního klasicismu, formulovaných ve Versailles. Podle tohoto vzoru vznikla i v Lednici rozsáhlá zahrada protkaná hvězdicemi alejí a průhledů s romantickými stavbami: gotický dům, klasicistní lázně, Apollónův chrám, čínský pavilón, umělá ruina... Jako poslední v této řadě byl vystavěn minaret.

Jeho projektantem a stavitelem byl Josef Hardtmuth (1758–1816). Tento dvorní stavitel a architekt byl roku 1805 jmenován ředitelem lichtenštejnského stavebního úřadu. V době působení u Lichtenštejnů vybudoval J. Hardtmuth početnou řadu staveb v lednicko-valtickém areálu. Z dochovaných je to kromě minaretu například Janův hrad, Belveder, Nový dvůr, navrhl také Dianin chrám. Kromě toho byl Hardtmuth úspěšným vynálezcem (nově zkonstruoval pec na pálení cihel, zhotovil umělý kámen a přinesl světu moderní tužku; jeho tužkárna se stala základem rozvětvené firmy KOH-I-NOOR L. & C. Hardtmuth).

Minaret stojí v zámeckém parku v nadmořské výšce 164 metrů. Na podzim roku 1797 se započalo s kopáním základové jámy (rozlehlé asi 180 m2 a hluboké 3,15 m). Následující zimy bylo do dna jámy zatlučeno přes pět set olšových pilot se zahroceným a okovaným ukončením, na něž byl nasazen „rošt“ z dubových trámů. Tento dřevěný podklad překryla kamenná základová a izolační vrstva. Čtvercovou plošinu budovy zabrala čtyřboká jednopatrová „mešita“ s arkádovým ochozem na sloupech v přízemí, s plným patrem prolomeným trojdílnými sdruženými okny a s drobnými válcovými věžicemi vypínajícími se nad střešní římsou. Vížky zdobí vlysy s ornamentálními motivy „koňských ohonů“, završuje je pozlacený knoflík s půlměsícem. Zdi „mešity“ byly původně pokryty bohatými ornamenty a nápisy obsahujícími mravoučné citáty z koránu. Osm sálů v patře budovy si uchovalo původní výzdobu. Podlahy pokrývá kamenná mozaika, nárožní místnosti jsou zaklenuty kopulemi, ostatní deštěnými neckovými klenbami s pestře malovanými maureskami s nápisy, které odpovídají členění podlahových ploch.

Zařízení sálů, v nichž se scházela výletní společnost, se nedochovalo; někdejší účelové zařízení nahradily v 19. století sbírkové předměty přivážené z Blízkého východu. Střed budovy prostupuje třípatrová, 59,39 metrů vysoká věž, členěná třemi prstenci zastřešených galerií. Plášť minaretu je v prvních dvou patrech osmiboký, nejvyšší podlaží je válcové, ukončené nástavcem zaklenutým kopulí, již kryje střecha vybíhající do štíhlého jehlance, ukončeného opět půlměsícem.

Na nejvyšší vyhlídkovou galerii vede točité schodiště se 302 stupni. Na rozdíl od cihlové omítky „mešity“ byl minaret vybudován z tesaných kamenných kvádrů, ponechaných v režném stavu. Minaret byl dokončen v létě roku 1804 nákladem dosahujícím jednoho milionu zlatých. Minaret je dnes jediným pozůstatkem někdejší barokně klasicistní zahrady lednického zámku. Je nazýván Tureckou, Orientální i Babylonskou věží a je opředen lidovými pověstmi. Také se tvrdí, že z nejvyšší galerie minaretu se někdy podaří zahlédnout i vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni.