Fairey Battle byl britský lehký jednomotorový třímístný bombardovací letoun používaný na počátku druhé světové války.
Počátky vývoje letounu spadají do roku 1933, kdy byl vznesen požadavek na nový jednoplošný lehký bombardér. První prototyp s pohonnou jednotkou Rolls-Royce Merlin F, nejprve označovaný Fairey P.27/32 (K4303), vzlétl v březnu roku 1936 na továrním letišti Great West Aerodrome, pilotován Chrisem Stanilandem. V červenci 1936 byl odeslán do Výzkumného ústavu letadel a výzbroje (A&AEE) v Martlesham Heath v Suffolku. Po několika týdnech byl vrácen do mateřského závodu k odstranění řady nedostatků. Po odstranění avizovaných závad bylo pokračováno v říjnu téhož roku ve zkouškách u A&AEE. Na konci roku 1937 se k testům připojil také první sériový Fairey Battle Mk.I s motorem Merlin I o výkonu 757 kW.
Od roku 1938 začala licenční sériová produkce u společnosti Austin Motors v Longbridge v Birminghamu.
Výroba Battlů pokračovala s instalovanými motory Merlin II a III s výkonem až 1058 kW, několik strojů obdrželo pohonnou jednotku Merlin V s vyšším plnícím tlakem. Tyto varianty nesly označení Battle Mk.II, Mk.III, nebo Mk.V, avšak letoun dosahoval stále poměrně malou rychlost. Jak se v roce 1940 ukázalo, poměrně rychle zastaral.
Specializovaná cvičná neozbrojená verze z roku 1940 nesla označení Fairey Battle (T) se zdvojeným řízením. 30 letounů bylo přestavěno z bojových strojů, ostatní byly nově vyrobené. Stroje z první zakázky na 100 kusů dostaly sériová čísla Air Ministry v řadě P6616-P6645, P6663-P6692, P6718-P6737 a P6750-P6769. Na další stokusové sérii se podílel i druhý sériový výrobce Battlů Austin Motors v Birminghamu (R7356-R7385, R7399-R7448 a R7461-R7480). 226 kusů typu Battle Mk.I (TT) bylo přizpůsobeno pro vlekání terčů určených k nácviku protiletadlové střelby.
Celkem bylo vyrobeno 2185 kusů různých variant.
Slovenský jazyk
Anglický jazyk
